Tento příspěvek prezentuje studii zaměřenou na výskyt stresu a syndromu vyhoření u 1 064 českých zdravotníků a jejich dopad na duševní zdraví a celkovou pohodu. Za použití standardizovaných nástrojů (MBI, PSS, SUPSO-7) jsme u respondentů zjistili vysokou míru emocionálního vyčerpání (46 %) a jasnou souvislost s úzkostmi a depresemi. Pocit osobního úspěchu a uspokojení z práce naproti tomu duševní pohodu podporoval. Výsledky zdůrazňují nejen potřebu účinných intervencí, ale také význam preventivních strategií pro snížení stresu i emocionálního vyčerpání a pro posílení odolnosti v rámci zdravotnického prostředí.

Komorebi – japonské slovo pro mihotání světla a stínu mezi listy stromů – může být obrazem toho, co se odehrává i v nás: jemných proměn, nálad a vnitřních pohybů, které nemusíme hned „spravovat“, ale nejprve je můžeme zahlédnout a přijmout. Přednáška představí Komorebi mindfulness jako přístup, který propojuje citlivé zakotvení v přítomném okamžiku s tvůrčím vyjádřením skrze pohyb, obraz a slovo. Společně ukážeme, jak lze tuto poetiku všímavosti využít k laskavějšímu vztahu k sobě: k rozpoznání vlastních potřeb, k posílení vnitřních zdrojů a k regulaci emocí bez tlaku na výkon či „dokonalé zvládání“. Inspirací budou příklady z terapeutické a pedagogické praxe, kde se mindfulness přirozeně propojuje s kreativním procesem a otevírá prostor pro autenticitu, sebesoucit a sebepřijetí. Účastníci si odnesou zkušenost, že i uprostřed běžného dne lze zpomalit, dovolit si být takoví, jací právě jsme, a zahlédnout své vlastní „světlo mezi listy“ – a přenést tuto kvalitu do práce s dětmi, dospívajícími i dospělými. Součástí příspěvku bude i ukázka právě vydané knihy: Komorebi: Interdisciplinární perspektivy embodimentu a expresivních terapií

V rámci příspěvku bude představen digitální inovační hub DIGI2Health a role Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého v Olomouci jako mostu mezi výzkumem, zdravotnictvím a aplikační sférou. Zaměřím se na konkrétní služby podpory digitalizace, umělé inteligence a inovací ve zdravotnictví, které DIGI2Health poskytuje nemocnicím, startupům i výzkumným týmům. Představím také zkušenosti s transferem technologií, zakládáním spin-off společností a zapojením do národních a evropských inovačních sítí. Příspěvek nabídne praktický pohled na to, jak mohou univerzitní infrastruktury efektivně podporovat vznik a zavádění inovací do zdravotnické praxe.

Máte problém, ale psycholog vás objedná za čtvrt roku, a tak raději napíšete ChatGPT. Tato volba se čím dál častěji stává realitou i pro ty, kteří sami o zdraví druhých pečují. AI chatboti jsou tu pro vás 24/7, jsou diskrétní a nikdy vás nebudou soudit. Je to však nástroj, u kterého musíme zůstat pevně „za volantem“ a nepředat řízení zcela do rukou algoritmu. V rámci přednášky se podíváme na to, kdy a jak může umělá inteligence nabídnout psychickou podporu. Ukážeme si, jak se správně ptát, a rozebereme rizika, která kontakt s AI přináší. Cílem je přednášky je ukázat směr, jak využívat umělou inteligenci jako efektivní doplněk tam, kde lidské kapacity narážejí na své limity, aniž bychom ztratili ze zřetele hodnotu autentického lidského kontaktu.

Moderní poznatky a přístupy zbavují koncept zdraví zavádějící fragmentace na duševní, tělesné či psychosomatické, a zaměřují se místo toho na obecné a evidencí ověřené faktory, které k celkovému zdraví přispívají a prodlužují délku života ve zdraví. Lékaři patří z hlediska zátěže a nedostatečné sebepéče k nejvíce ohroženým skupinám. Kromě péče o základní pilíře zdraví je důležité kultivovat i mysl, a i malá úprava v životním stylu může díky tzv. principu koaktivace spustit další prospěšné změny. Jindy stačí jen nezapomínat na své biologické potřeby a podpůrné systémy. Důležité je také chránit se před mediálním a online stresem. Moderní technologie nám ale na druhou stranu zároveň nabízejí i eHealth programy a platformy, které je možné efektivně využívat v péči o zdraví pacientů, jakož i o své vlastní. Představíme vám především ty, na jejichž rozvoji jsme se sami podíleli.

Metodika HRV se díky rozvoji a možnostem stávajících wearables zařízení stává stále populárnějším nástrojem. Toto rozšíření bez odpovídajících znalostí o skutečných možnostech, ale i potenciálních problémech, však může být pro efektivní využití do jisté míry problematické. To často snižuje až devalvuje využitelnost této v principu unikátní metodiky pro sledování stavu autonomního nervového systému (laicky úrovně stresu, regenerace a adaptace na podněty z vnějšího prostředí). Příspěvek se v tom pokusí udělat trochu pořádek.